Historie

Oči návštěvníka při příchodu či příjezdu do Sinutce nejdříve upoutá spíše nenápadná stavba kaple, před níž se v její ose klene mohutná starobylá lípa, vysazená zřejmě při založení poutního areálu. Již v pohanských dobách se kultovní místa pojila se stromy, kameny a prameny, a právě zde, v Sinutci, je vše jako na dlani, ovšem v barokním a křesťanském hávu. Mocná duchovní síla tohoto místa čerpá svoji sílu ze spojení živého stromu, kamene kaple, jež se zde tyčí jako pomyslná kamenná stéla, a především z prýštící vody, která symbolizuje duchovní očistu, znovuzrození i křest. Majestátní dojem je dnes ovšem poněkud zastíněn stromovím v bezprostředním okolí, takže ať se přichází z jakéhokoliv směru, kaple se vždy zjeví až v posledním okamžiku. Svatovítská studánka se nachází zhruba 100 metrů nad kaplí. V houštinách se skrývá malý rybníček, nad nímž se u země krčí vyzděná studánka, která byla v roce 1933 (jak prozrazuje letopočet vyrytý uvnitř studánky) překryta nevkusným betonovým čepcem. Prázdné železné panty zase prozrazují, že studánku bylo kdysi možné uzavírat. Ze studánky nedoporučujeme pít, neboť v bezprostředním okolí leží intenzívně využívané polnosti. Kdysi ale právě toto místo bylo místem, kam směřovaly kroky našich předků, aby zde nacházeli útěchu. S poutním provozem zřejmě souvisí i malý rybníček pod studánkou, pokud tedy nevznikl až v souvislosti s provozem cihelny, která stávala v bezprostředním sousedství našeho poutního areálu. V tomto rybníčku bylo možné omýt nejen nečistá těla poutníků, ale i dobytčat.



Léčivé účinky zdejší vody zvláště na oční choroby jsou připomínány již koncem 17. století. Kolem roku 1700 byla zbudována současná kaple s pozoruhodným půdorysem, neboť navenek se jedná o běžnou obdélnou stavbu s polygonálním závěrem, čemuž ovšem odporuje centralizující vnitřní půdorys čtverce s okosenými nárožími s nikami. K roku 1702 dokončil bílinský truhlář Patzner do této kaple oltář (je z něj dochován pouze malý kousek akantové řezby). Asi v roce 1738 byl zřejmě kvůli problémům se statikou přisazen k jihozápadnímu nároží opěrák. V této době byl obdélníkový prostor před kaplí obehnán zdí s portálem, čímž vznikla podivuhodná předzahrádka. Nad smyslem této přístavby, která nemá v širokém dalekém okolí obdoby, se můžeme pouze dohadovat. Možná měla sloužit vzrůstajícímu počtu poutníků k oddělení od běžného ruchu vsi (např. zábrana před všudypřítomnou drůbeží a dobytkem), snad mohla nést po obvodu i nějaké provizorní pultové stříšky jako ochranu před deštěm. Nebo že by šlo o základy pro rozšíření kaple, od kteréhožto záměru mohlo být kvůli statickým problémům či pro nedostatek peněz upuštěno? O poutním provozu toho není mnoho známo, tradice skončila s reformami Josefa II. v 80. letech 18. století. V 19. stol. byla kaple užívána k bohoslužbám již jen třikrát do roka (o třetím křížovém dni po Velikonocích, v oktávu po Božím těle a 15. června na den svatého Víta) a i jako jedno ze zastavení při procesích do polí o křížových dnech. Tehdy byla doplněna v západní části jednoduchá dřevěná kruchta. Podle inventáře z roku 1827 zde byl kromě „štafírovaného“ (tj. bohatě zdobeného) oltáře svatého Víta ještě obraz svatého Jana Nepomuckého, kazatelna, čtyři krátké lavice, čtyři kruhové obrazy evangelistů a ve věžičce dva zvonky, z nichž ovšem byl jeden prasklý. V pomyslném středu celé kaple i zdejšího kultu ale stál pacifikál – ozdobný pozlacený kříž z mosazi s relikvií samotného svatého Víta! Osudy kaple po druhé světové válce byly v souvislosti s nuceným vysídlením původních německých obyvatel neblahé. Noví obyvatelé neměli k místu vztah, takže kaple (i přes provizorní opravu střechy v šedesátých letech) nezadržitelně chátrala. Postupně bylo rozkradeno nebo zničeno i vnitřní vybavení, propadla se střecha, celý areál zarostl bujnou vegetací a studánka byla zčásti zasypána kamením z okolních polí. Až v roce 2009 získal zpustlou kapli do svého vlastnictví Spolek pro záchranu kaple svatého Víta v Sinutci a od té doby je kaple postupně opravována. Ve spolupráci se spolkem Středohoří sobě se zde organizují příležitostné akce, jako např. Svatomarkovské procesí (poslední dubnová sobota), Sinutecké kuropění (kolem červnového letního slunovratu) nebo Švestková pouť (v září).